Jestli někdo váhal, nebo snad pochyboval, proč jít do galerie na výstavu. Tak právě teď to proč dostalo nový rozměr. Kdo zná skupinu EPOS, ví, o čem je řeč.
28.10. v 18 hodin bude vernisáž této nové výstavy. Výstava bude věnovaná celoživotní tvorbě Rostislava Košťála. Hudebním doprovodem na vernisáži tentokrát jsou kytarista Jaromír Volek, Jerry a Karel Jačko, Carlos. Výstava je otevřená zdarma od úterý do neděle a vystavené fotografie bude možné vidět do 24.11.2024. Srdečně zveme.
ROSTISLAV KOŠŤÁL
Rostislav Košťál se narodil 3. června 1943 v Brně. Je nositel titulu A.FIAP (Artist de la Fédération internationale de l’art photographique) (1976) a nositel titulu ASČF (autor Svazu českých fotografů) (1975). Vystavoval na cca 250 výstavách po celém světě. Získal doposud kolem 100 ocenění a jeho tvorba vyšla už ve čtyřech samostatných monografiích a několika dalších souborných publikacích. Zastoupen je ve sbírkách významných galerií v České republice, ve Velké Británii, Austrálii, USA, Japonsku, Polsku, Jugoslávii aj.
Patří k nejvýraznějším českým fotografům uplynulého půlstoletí. Byl členem skupiny Epos (s Jiřím Horákem, Františkem Maršálkem a Petrem Sikulou). A dovolím si tvrdit, že pokud se kdokoliv, trochu zaobírá fotografickým uměním a jeho historií, tak právě odtud fotografickou tvorbu Rostislava Košťála zná. Skupina EPOS určovala styl na počátku normalizace. České inscenované fotografii dali nezaměnitelný elegický nádech, který se často snoubí s dramaty zamračené oblohy či drsností neutěšené průmyslové krajiny v níž se část tvorby autorů odehrává. Poměrně tmavé, těžce působící zádumčivé obrazy rozzáří jen lokální přisvícení obličejů. Atmosféra jakoby krájená blesky při bouřce. O tom, že autory podporovalo mnoho soudobých herců a dalších osobností, které jim na fotografiích pózují, častokrát ještě co by mladí studenti JAMU, se snad není potřeba rozepisovat. Souhra v názorech na dobu a v tvořivé energii autorů i modelů vytvořila soubory, které jsou skutečně zapamatovatelné.
Od roku 1975 byl Rostislav Košťál členem další fotografické skupiny Setkání, v níž se kolem Tarase Kuščynského sdružily nejvýraznější osobnosti poetizující fotografie.
Koncem sedmdesátých let se Košťálova tvorba zcela přiklání k exteriérovému aktu, který nabývá stále silnější dynamiky, své modelky postupně zbavuje pevné identity, aby z nich zachovával jen obrys, tvar, neostrý vjem, vrcholící v soboru Tempi. Od 90. let se pak Košťál neustále vrací fotografovat na známá místa s novými modelkami, aby tím opěvoval jejich vzájemně rezonující krásu.
V tvorbě tak díky všem nasbíraným vlivům najdeme nejen epickou rozervanost, ale také romantickou duši. Příběhy záměrně inscenované a hrané vedle snímků, na kterých je příběh jen tušený z výrazů. Estetizující záběry silných kompozic v kontrastu s čistě hravými experimentálními obrazy. Našel jsem mezi snímky dokonce droboučké paralely v hravých kompozicích, které se ve větší míře pak o pár let později objevují v tvorbě u studentů FAMU (Slovenská nová vlna). Ale může to být jen pocit. Ostatně takováto tvorba, jaké se Rostislav Košťál za celý svůj plodný autorský život dopouští, je výhradně o pocitech.