Fotoklub chystá další z řady výstav v Městské galerii. Tentokrát tím autorem bude Vladimír Hudeček a vystavenými pracemi bude rozsáhlý soubor dokumentující prostředí popelářů. Zveme na vernisáž, která se bude konat 19.05. v 18. hodin a součástí je jako vždy hudební doprovod a menší občerstvení.
Vladimír Hudeček (*1980) – fotograf a zapisovatel života
Vladimír Hudeček je pražský rodák, který našel svůj domov na Moravě. Jeho cesta k fotografii vedla přes rozmanitá povolání – byl posunovačem v metru, věnoval se rizikovému kácení stromů, dělal i listonoše a patnáct let pracoval jako popelář. Právě při této práci začal systematicky dokumentovat svět, který většina lidí míjí bez povšimnutí.
Několik let působil jako fotograf a kameraman pro Paměť národa, kde se podílel na vzniku dokumentaristického projektu Lidé paměti, který dnes vystavuje spolu s dokumentaristou Františkem Vrbou. Vedle toho psal recenze fotografické techniky pro časopis DIGIfoto a účastnil se menších fotografických festivalů, jako jsou Blatná nebo Umění nás spojuje. Fotografické soutěže ho tolik nelákají, ale prostor pro sdílení a setkávání s lidmi, kteří vidí svět podobně, si vždy najde.
Aktuálně je na rodičovské dovolené a zároveň realizuje dobročinný fotografický projekt OknoVen s Kamilou Tunkerovou. Ve své tvorbě se pohybuje mezi dokumentární fotografií a subjektivně pojatými, často expresivními snímky, v nichž si dovoluje barvu tam, kde jeho dokumentární práce zůstává přísně černobílá. Je členem volného uměleckého seskupení NaPokraji, které si klade za cíl v dnešním světě plném komerce předkládat divákům autentickou literární, fotografickou a výtvarnou tvorbu.
Výstava pojmenovaná jako Duel je příští akcí konanou v prostoru Městské galerie Otrokovice. Vystavujícím protagonistou je Venda Suchý. A aby to nebylo jednoduché, toto to jen polovina vystavovaných děl, druhá část výstavy bude věnována o trošku staršímu souboru fotek se speciálním zarámováním . Tato kolekce nese název „V zámku a podzámčí, aneb co vám průvodci neukázali“.
Výstava bude zahájena zcela výjimečně v pátek 28.3. v 18 hodin.
Vystavené práce bude možné shlédnout až do 20.04.2025 ve dnech úterý až neděle od 13-17 hodin.
Venda Suchý
Venda, Václav nebo taky Masaryk. Jestli existuje na světě ještě jeden takový exhibicionista, který se okatě tváří jako introvert, tak příslovečně smeknu svou čepici. Kdo Václava zná tak můj úvod pochopil. Václav patří k těm autorům, kteří pro svoji vizi bez okolků poruší i pár těch společenských nebo bezpečnostních pravidel. Nespoutanost jeho osobnosti přináší i neustálou snahu být vtipný. Jeho fotokoláže, kde sám osobně exhibuje spolu se svými modelkami v rozličných nejčastěji partnerských situacích, si myslím získaly pozornost mnoha lidí. Tolik svateb a pohřbů ale především avantýr a kdoví čeho dalšího jako Václav na svých fotkách, nezažil beztak ani takový proutník jako Casanova. Mysleme si o tomto způsobu humoru, co chceme. Venda, když už dofotil sám sebe, vám každopádně ve svých modrých pantoflích vleze do záběru. To prostě není a nebude jinak. Jeho kreativita a neutuchající entusiasmus mu prostě nedá pokoj a pořád něco vymýšlí a je schopen i zasahovat druhým do jejich aktivit.
Jeho vlastní aktová tvorba je směsicí různých přístupů od černobílé romantiky až k barevným velkolepým Fine Art obrazům. Mohu říct jen tolik, zatím jsem neviděl kromě těch fórků žádný ucelený soubor. Vždy to byly jednotlivé ale neuvěřitelně silné fotografie. Masaryk je inspirací pro všechny nás, kteří jeho tvorbu známe. Má sice vždycky skromné řeči, ale to člověk musí přejít a vymazat podobně jako ty jeho pantofle nechané zase ledabyle někde na zemi a zrovna vám trčící do vaší kompozice. Venda je takový trčící umělec. Usměvavý a rozverný exot výtvarného světa s typickým vousem a brýlemi. Energie, kterou má obsahují i jeho fotografie.
A možná proto, když přijede Václav, se všechny modelky tetelí. A taky možná proto ho na spoustě cest jedna z nich doprovází. Koneckonců není nic nového, že Venda ve svém osobním fotodeníku je už nejméně dvakrát ženatý a v předešlé větě naznačená Tereza je z těchto záznamů právě jeho druhou manželkou. Polygamie je jedno z takových pravidel, které tvůrčí duši Václava vůbec nedělá problém. Vlastně ani nevím, jestli jsem v tomto textu dokázal víc definovat Václava nebo jeho tvorbu, takový bude Duel.
Mílovými kroky se blíží březen a to pro fotoklub znamená další ročník fotosalonu. I po sedmnácté budou k vidění fotografie v prostorách schodiště a předsálí Otrokovické Besedy. Letošní ročník budou mít pod taktovkou fotografové z Vlašimi. Vernisáž z technických důvodů nebude, přesto jste vřele vítáni na výstavu.
Fotoklub Vlašim byl založen v roce 1942 v Husově domě ve Vlašimi. Souvislost se založením fotoklubu ve Vlašimi, mělo přestěhování továrny Sellier & Bellot z pražského Žižkova do Vlašimi. Zde našlo svůj domov na 100 odborníků na výrobu střeliva. Mezi zaměstnanci byli i fotografové amatéři. A tak 6. září 1942 zakládá Bartoloměj Král spolu s Dr. Antonínem Vyskočilem klub fotografů amatérů. K této příležitosti byla vydána pozvánka a zhotovila se i společná fotografie. Byl to velmi tvořivý fotograf, po kterém zůstaly v archivu pěkné fotografie. Už v roce 1942 začali členové fotoklubu soutěžit v Táborském mapovém okruhu. V té době se scházeli v místnosti s fotokomorou v garážích mezi cukrárnou a knihkupectvím paní Žížalové na dnešní Komenského ulici ve Vlašimi. V klubovně měli i radiový přijímač, ze kterého poslouchali československé vysílání z Londýna. Později se fotoklub přestěhoval do vlašimské sokolovny, do tzv. pekla a odtud v roce 1952 do Domu kultury v Komenského ulici. Zde měl prostory až do roku 1993, kdy je musel opustit. Ke dni 15. 11. 1993 fotoklub změnil status na občanské sdružení a zaregistroval se u Ministerstva vnitra jako fotoklub COVER ART VLAŠIM. V zimě 2012 se klub rozrostl o nové členy a členky a našel zázemí v klubovně Spolkového domu na Palackého náměstí ve Vlašimi, kde se schází každý lichý čtvrtek. Dlouhá léta soutěží v mapovém okruhu Vysočina a od roku 2024 i v Českobudějovickém mapovém okruhu. Šest členů fotoklubu vystudovalo Pražskou fotografickou školu a dokázalo obeslat domácí i zahraniční fotosalony.U příležitosti 150. výročí vynálezu fotografie vytvořili stálou minigalerii ve foyer městského kina ve Vlašimi, která je tam dosud. Ve výstavní síni Anny Roškotové pořádali výstavu Teodora Andrease, Jaroslava Novotného a další klubové výstavy. A jejich bohatý archiv má jistě také už historickou hodnotu. Více než 20 let pořádají tvůrčí dílnu na téma akt v pléneru. Pravidelně vystavují při různých příležitostech v zámku ve Vlašimi, ve vlašimském Ekocentru, v synagoze v Divišově, ve spolkovém domě v Pravoníně. Někteří členové vystavují i jednotlivě nebo jsou zváni k výstavám či přednáškám do spřátelených fotoklubů či spolkových domů.
V současnosti má náš fotoklub 11 členů. Jsou jimi:
Milan Dudek, předseda Ing.Vít Švajcr, místopředseda Mgr. Iva Časarová, mapový referent
Petr Hruška, Lenka Komínková, Jindřich Kulíček, Ing. Ivana Kateřina Novák, Ing. Linda Průšová, MUDr. Petr Sedláček, Jaroslava Topolová, Ing. Vladimír Vyšohlíd
Co a kdo je fotoklub Beseda Otrokovice, je myslím pojem známý napříč republikou. Ne málo na té pověstí mají zásluhu dřívější i aktuální členové, jejichž počet v současné chvíli vystoupal téměř ke třicítce. Jmenovitě jsou to Miroslav Adámek, Eva Bořutová, Petr Bořuta, Radek Bořuta, Jiří Buček, Jan Bujáček, Eva Dudešková, Eva Dufková, Rudolf Fukal, Svatopluk Klhůfek, Zdeněk, Knapik, Jana Knapiková. Marcela Krobotová, Valentina Magnická, Valerij Magnický, Pavel Mareček, Pavel Mužný, Lubomír Petřík, Jaromír Stehlík, Karel Ševčík, Karel Šolc, Petra Tomaštíková, Martin Vacula, Jiří Veselý, Richard Vitásek, Radomír Vyoral, Vladimír Vyšohlíd a Václav Walter. Individuální úspěchy jsou jedna stránka života fotoklubu, ale kolektivní jsou pro spolek pochopitelně cennější.
Členové se scházejí téměř celý rok každý čtvrtek večer, pouze přes léto je režim poněkud volnější. Všechny schůzky mají nějakou lehkou osnovu, nebo chcete-li program. V tomto textu se proto krátce seznámíme s činností klubu v průběhu běžného roku. Na jaře kromě toho, že uplyne několik málo prvních výstav v Městské galerii a zároveň každoroční cizím fotoklubem hostovaný Fotosalon v prostoru Otrokovické Besedy, pořádá naše sdružení první z velkých aktivit. Někdo tuto akci přezdívá malé Kopánky. Odehrává se však na některém předem vybraném rekreačním středisku v oblasti Rusavy. A další podstatný rozdíl je v tom, že je to akce vyhrazená pro členy fotoklubu. Program tohoto fotografického víkendu, se za dobu konání zaměřil na různé typy svícení v ateliéru, na způsoby editace fotografií a na další zajímavá témata, jejichž lektorováním je vždy někdo znalý pověřen. Oproti tomu Kopánky nejsou pro třicet lidí. Sejde se v místech opředených pověstmi o žítkovských bohyních v půlce října na víkendový pobyt až k osmdesáti účastníkům. Mezi nimi jsou distributoři fototechniky, profesionální lektoři a spousta kolegů fotografů z klubů napříč Moravou a Čechami. Kopánky se staly svou přátelskou atmosférou, zajímavými přednáškami, lektorováním focení, a nakonec i vyhlášením nejlepších fotek z víkendu natolik populární, že o této akci vznikl článek například v časopise FotoVideo. Mimo to přilákalo toto setkání přátel fotografie i moderátora z celostátního rádia Beat. Kromě toho, že se organizuji takovéto hromadné akce, se občas jednotlivci nebo drobné skupinky scházejí a jezdí za lovem fotografií i na malé jednodenní výlety. Aby to mělo smysl, je potřeba fotky vidět. I v digitální době převažuje obliba fotek vytištěných na papír. Dá se s mírnou nadsázkou říct, že člověk je tvor soutěživý, a proto i fotoklub pravidelně vyhlašuje interní soutěže. Jsou to tematicky zaměřené soutěže jen mezi členy klubu. Témat je obvykle pět. Například na rok 2025 to jsou v březnu téma „Vše, co na fotografii obsahuje slabiky „pa“ nebo „pá““. V květnu následuje téma „Geometrický tvar kužel nebo válec“. Pro červen je tématem „Den v životě“. Na září kolega Petřík, který má na starosti organizaci a vyhodnocování získaných bodů připravil téma „Abstrakce z části předmětu“. A Posledním tématem pro rok 2025 bude listopadové zamyšlení nad „Černožlutým kontrastem“. K soutěžnímu klání se obvykle sejde kolem 40 fotografií. Ty si členové fotoklubu vzájemně bodují od 1-10. Vítěz dostává diplom a poukázku na tisk fotografie.
Je logické, že u interních soutěží se nezůstává. Fotoklub je zapojen do třech meziklubových soutěží. Tyto soutěže se označují jako mapové okruhy. Jednak seskupují fotokluby napříč Moravou nebo dokonce napříč celou republikou a jednak je zásadním úkolem každého klubu sestavit kolekci 15-20 fotografií, tedy jakousi mapu toho nejlepšího, co členové za rok nafotili. Tyto práce v pevných deskách následně odesílá klub na adresu jednoho z dalších fotoklubů, který je v daném mapovém okruhu zapojen. Po příchodu této mapy je povinnost fotky vybalit, prohlédnout a ohodnotit opět od 1-10 bodů. Podstatné je zmínit, že Fotoklub Beseda Otrokovice se účastní mapového okruhu Moravskoslezského (MSMO), který paří k těm menším. Dále je to mapový okruh Turnovský, který už má poměrně hezkou řádku let za sebou. A nakonec zmíníme mapový okruh Vysočina. Ten je jeden ze tří nejstarších a jeden z nejprestižnějších, které v rámci celorepublikových soutěží existují. Neskromně můžeme říct, že v posledních letech se celkem často náš klub umísťuje na oceňovaných pozicích ve všech třech mapových okruzích. O výběr fotek do mapy, o její posílání, o zapisování bodů, na kterých se členové pokouší shodnout při živých debatách, se stará vždy jeden konkrétní referent. Vysočinu má na starosti Karel Šolc, Turnov opečovává Martin Vacula a MSMO v chodu udržuje za náš klub Rudolf Fukal.
Zveme vás na poutavé promítání fotografií z koncertu Davida Gilmoura bývalého člena Pink Floyd. Vše se bude odehrávat v prostoru Městské galerie v pátek 13.12.2024 v 17 hodin.
Michael Hanke (*1972), rodák z Kladna, se věnuje žánru humanistické dokumentární fotografie teprve od svých 40 let. Nicméně i za tuto poměrně krátkou dobu si již stačil vytvořit svůj vlastní nezaměnitelný rukopis. Je dvojnásobným držitelem ocenění na nejprestižnější světové fotožurnalistické soutěži World Press Photo. Je teprve druhým českým fotografem, kterému se v 67leté historii této soutěže podařilo uspět více než jednou. V roce 2017 získal 2. cenu v kategorii sportovní reportáže za fotografie ze série šachových turnajů mládeže. V roce 2019 pak získal po druhé 2. cenu ve sportovní kategorii, tentokrát za fotosérii o handicapovaném sportovci Zdeňkovi Šafránkovi s názvem „Nikdy ho neviděli brečet“.
Kromě toho získal též řadu dalších ocenění na českých i zahraničních prestižních soutěžích (Czech Press Photo, Sony World Photography Awards, International Photographer of the Year). Od roku 2018 spolupracuje s Divadlem Spejbla a Hurvínka, kde kromě divadelních představení a portrétů loutkoherců dokumentuje rovněž zákulisí divadla.
Mezi jeho nejznámější fotografické cykly patří Dětské šachové turnaje, Taneční zábavy seniorů, Plesová sezóna, Nikdy ho neviděli brečet, Cesta za snem, Za oponou u Spejbla a Hurvínka.
Jestli někdo váhal, nebo snad pochyboval, proč jít do galerie na výstavu. Tak právě teď to proč dostalo nový rozměr. Kdo zná skupinu EPOS, ví, o čem je řeč. 28.10. v 18 hodin bude vernisáž této nové výstavy. Výstava bude věnovaná celoživotní tvorbě Rostislava Košťála. Hudebním doprovodem na vernisáži tentokrát jsou kytarista Jaromír Volek, Jerry a Karel Jačko, Carlos. Výstava je otevřená zdarma od úterý do neděle a vystavené fotografie bude možné vidět do 24.11.2024. Srdečně zveme.
2.9.2024 v 18 hodin vernisáží zahájíme výstavu zcela nové a dosud nikde nepublikované kolekce fotografií Loucký klášter. Kdo sleduje autorův facebook, několik málo fotografií mohl vidět a tak je jasné že půjde hlavně o promyšlený soubor aktových a portrétních fotografií. O hudební doprovod vernisáže se postará Marie Hrnčiříková a výstavu bude možné vidět do 29.9.2024. Přijďte.
