Spojením pěti, šesti a třeba až třinácti snímků krajiny do jednoho dlouhého snímku má v sobě něco kouzelného co dodává fotografii další rozměr a tím je zážitek maximálního reálného snímku fotografovaného místa. Panoramatická fotografie pro mě byla výzvou vyzkoušet v krajinné fotografii něco pro mě nepoznaného. Lákalo mně vyzkoušet trochu netradiční techniku a rozměr výsledné fotografie. Moje poznatky z focení panoramatických snímků bych shrnul do
několika důležitých bodů :

1) Panoramata se fotí ze stativu. Ne vždy je však při ruce a např. při delších přechodech hor a pohoří „na těžko“ se tato podmínka plní jen těžce.

2) Fotografuji do formátu JPEG v nejvyšším rozlišení. Použití formátu RAW není vhodné.

3) Fotografuji na svislý formát. Je to sice více snímků, ale okraje nejsou tak deformované a výsledné panorama vypadá lépe

4) Vyvážení bílé používám na „Zataženo“. Automatické vyvážení může jednotlivé snímky měnit a to ve výsledku není dobré. Konečná úprava fotografie by byla hodně složitá.

5) Na automatice ponechávám pouze měření expozice (clonové číslo a čas závěrky) a po přepnutí fotoaparátu do ručního režimu nastavuji tyto naměřené hodnoty. V automatickém režimu by mohly být expoziční parametry jednotlivých snímků různé a při úpravě fotografie do konečné podoby by to byl boj s větrnými mlýny.

6) Po zaostření na „průměrně vzdálený objekt výsledného panoramatu“ vypínám automatické zaostřování a nedovoluji tím fotoaparátu mezi jednotlivými snímky přeostřovat.

7) Jednotlivé snímky překrývám o 20%. Každý snímek by měl ten předcházející překrývat asi z jedné pětiny. Pamatuji si konečný bod předcházejícího snímku a na něj překrytím navazuji snímek další.

8) Fotografuji co nejrychleji, zejména kvůli ubíhajícím mrakům, změně světelných podmínek, pohybu lidí, ptáků atd.

9) Používám dálkové ovládání, nebo samospoušť. Roztřesený snímek uprostřed panoramatické fotografie vážně nevypadá moc dobře.

10) V obrovském množství snímků na paměťové kartě je těžko rozeznat snímky, které chci pro panoramatickou fotografii použít a proto si začátek těchto snímků značím trochu netradičním, ale myslím, že velmi jednoduchým způsobem. Před prvním a po posledním snímku panoramatické série sklopím fotoaparát a vyfotím si špičky nohou.

Pokud dodržím tyto základní zásady a mám nafoceno, zbytek zpracování panoramatické fotografie je snadný.
Já používám pro zpracování produkt Adobe Photoshop CS3. Po otevření programu v základní nabídce použiji : Soubor – Automaticky – Sloučení fotografií. Vyberu si fotografie, které chci použít a mám téměř hotovo. Program vše sloučí a mně zbývá jen fotografii dokončit k obrazu svému. Vytvářím si výřez a ten kopíruji do nového souboru, ve kterém provádím výsledné úpravy.

Ale o tom zase až někdy příště ….. třeba v dalším workshopu FK Beseda Otrokovice